foto1
foto1
foto1
foto1
foto1
Vítejte na stránkách Musher klubu JCC


Budování základní kondice psa

základní kondice je nutností ať je to sprinter nebo vytrvalec...

Více...

Přehřívání a chlazení psího sprintera

Jak správně chladit svého psa, popřípadě jak předejít jeho přehřívání během závodu.

Více...

Canicross modes

Průběh závodu očima běžce

Více...

Mushingové závodní kategorie

Mushingové závodní kategorie současnosti

Více...

3 Novohradské vrcholy pokračování série Běh Česká Kanada 2018

35272192 10211856576841839 5276948260412456960 nŽe na jihu je málo kopců?
Naši závodníci by jistě poslední měsíc mluvili jinak.
Další víkend (první víkend v červnu) započali naši členové závodem na vrcholky Novohradských hor. Závod se pyšnil 3 tratěmi, z nichž závodníci mohli vybrat podle vlastního uvážení.

 
10 km - 500 m výškových
17 km - 700 m výškových
24 km - 850 m výškových

 

Ženy 10 km:

1.místo Petra Fürstová v čase 01:15:14

Muži 10 km:

2.místo Jan Hladký v čase 00:53:16
3.místo Pavel Pischek v čase 00:55:11
4.místo David Šebek v čase 01:01:44

Ženy 17 km:

4.místo Sedláčková Martina v čase 02:12:41

Ženy se psem na 17 km:

1. místo Václavová Linda s Mercxem v čase 02:02:22
NEDOBĚHNUTO (přehřátý pes) Lucie Vaníková 

Gratulujeme!

O pocitech z nedělního závodu se s námi podělí závodnice Petra Fürstová, pro kterou byl dlouhý běh na 10 km s výškovým profilem 500 m novinkou a byl zaběhnut v krásném čase až na první místo. 


Petra Fürstová


O závodu Run Česká Kanada jsme slyšeli už několikrát od ostatních členů klubu, co jezdí na tento typ závodů, nikdy nám to však bohužel nevyšlo. Tentokráte ale máme volné okýnko a závod skoro za 35239697 10211856576641834 1700202133137129472 nbarákem, a tak si s Dejvem říkáme, proč ne a hlásíme se na trasu 10 km bez psa.
Pro oba z nás je to premiéra, delší závod než 6 km v terénu s tak velkým převýšením a hlavně bez tahouna jsme nikdy neabsolvovali. Ale v neděli ve 12 hod. i přes úmorné dusno stojíme na startu a vybíháme... Pvní km za námi, celkem to jde, už na druhém km to ale začíná, hrozný stoupák a já chtě nechtě přecházím do chůze. "To jsem fakt takový máslo, že neuběhnu ani 5 km do kopce?", říkám si a stydím se, že jsem si chvilku vážně myslela, že na to mám. Umím běhat asi jen se psem, tohle je hrozně demotivující a předchází mě jeden člověk za druhým... Až do 4. km se snažím držet alespoň indiánský běh, než spatřím cca 700 m dlouhý brutální stoupák na rozhlednu Kraví Hora a vážně se mi chce brečet. Několikrát se musím zastavit a prodýchat to, ale dopředu mě žene vidina osvěžení nahoře na rozhledně...
Jsem tam, natahuji se pro vodu a... ona nikde, sakra, musím zdolat ještě 1 km dlouhý seběh po kamenech, po strmém srázu a konečně na sebe mohu vychrstnout 3 kelímky příjemné ledové vody. To jsem celou dobu potřebovala... a tady pro mě konečně začíná závod, rozebíhám se a předbíhám dvě soupeřky, které mě předtím nahoru s přehledem předběhly, a dokonce i dva chlapy... Mírný stoupáček do cíle, už sice vidím vše rozmazaně, ale jsem tam, dokázala jsem to.
S pocitem, že jsem byla bezkonkurenčně mezi nejhoršími na chvostu startovního pole, mám ale i tak šílenou radost z mého tempa, splnila jsem si svůj předem vysněný čas. Všichni mi gratulují, nevím proč, až po x desítkách minut se dozvídám, že jsem první. A to už je jen třešnička na dortu a podtrhává to můj skvělý pocit ze splněného času.
Ony tyto závody bez psa mají vážně něco do sebe. =o) A hlavně, kde je skvělá parta, tam je skvělý závod. Takže vždycky největší dík patří mým spolubojovníkům! =o)