foto1
foto1
foto1
foto1
foto1
Vítejte na stránkách Musher klubu JCC

Rockpoint - Horská výzva Šumava

20. a 21. července proběhlo v Železné Rudě již třetí kolo seriálu závodů Rockpoint Horská výzva. Opět jsme měli zastoupení našeho klubu hned v několika kategoriích.

V kategorii Long nás reprezentoval Martin Pagáč:

38071903 10211999161071351 7798962007335501824 n

Na tento v pořadí třetí závod seriálu jsem se těšil asi nejméně, vlastně jsem se ani trochu netěšil a přesně jsem věděl proč. Když jsem v pátek odpoledne vyjížděl z Klánovic do Železné Rudy, tak jsem byl zralej tak na postel. To víte, týdenní pobyt v Železných horách si vybral svou daň, protože táborové zvyky a obyčeje (moc alkoholu, málo spánku, klasická česká" strava...) splňují všechno, jen ne předzávodní přípravu na ultra. Víčka mi padala už na dálnici u Plzně, naštěstí jsem ale kolem 20:40 hod. místního času dojel na místo startu, sešel se s Michalem, vyfasoval startovací balíček, auto krásně „na Pražáka" píchnul před nejbližší garáž, zalezl do spacáku a chtěl jsem si dát ještě trochu spánku. Byl to zvláštní stav. Oslabené tělo mě brnělo, bolela mě hlava, měl jsem zimnici a ucpané dutiny. RÝMIČKA!!! Málem jsem umřel, a to jsem ještě ani nebyl v běžeckém :).

Start jako vždy byl v pátek ve 23:55, takže se mrak odhodlanců, natěšenců, bláznů, magorů a ultramagorů v barevných kompreskách pustil do prvního krpálu. Teda lidi, řeknu Vám, že tohle bylo moc. Že to nebude zadarmo jsem věděl, ale že to bude až takhle bolet hned od výstřelu, to jsem si vážně nepřál. Michalovo „nenapálíme start" vzalo za své po 300 metrech a já mu stěží funěl na záda. Profil trati byl přesně to, co neumím. Prvních 20 km bylo prakticky pořád do kopce, takže moje nohy zvyklé na pozvolné pomalé rozjezdy měly pěknou smůlu a kámoš laktátek se mi zakousl do lýtek hned, co mi Garminy chytře píply druhý kilometr. Při doběhu na první občerstvovačku jsem neviděl. Nohy se mi při zastavení rozklepaly tak, že jsem se bál udělat další krok, abych nespadl. Rychle 3 kelímky koly, banán a rube se dál. Chvílemi jsem měl pocit, že bych si radši něco udělal, jen abych nemusel dělat další krok. Přišla krize a před námi už „jen" horský maratón. Príma taky bylo, že Liberečák Michal se na startu potkal s kolegou z práce, jehož dvojice nám prakticky celý závod byla v patách, takže krom klasického „deme, deme" ještě přibylo: „Ty vole, ten nás nesmí slíznout!". Na mě padala únava, zavíraly se mi oči a neustálé hledání správné trasy, seběhy s ostatními, následné jejich předběhnutí, zakufrování a opětovné předběhnutí, mi poslaly do hlavy tak silnou krizi, že nepomohla ani hesla jako „Když nemůžeš, tak přidej!". Emile sorry, ale fakt ne. :)

Naštěstí i tohle peklo mělo svůj konec. Sice přišel asi po 4 hodinách běhu, ale nastal! Najednou nožky šly, ale ony nejen šly, ony letěly a Michal vlál za mnou. Paráda, hlava nahoře, pobrukoval jsem si písničky v hlavě a drželi jsme solidní čtvrtou pozici. Ach, ta hlava...

Na poslední občerstvovačce nám slečna hlásila, že jsme třetí celkově. Pravda, člověka to potěšilo, ale s Michalem jsme se shodli na tom, že ten čtvrtej flek je OK, že nevadí, když nebude bedýnka, že si to prostě tak nějak bez motivace doklušeme. Prdlačky. Třetí flek! Neskutečný! Camelbak doplněný na poslední úsek a přibíhá čtvrtý pár. Náskok máme cca minutku. Nic moc, tak kopneme do vrtule, ne? Ani jsme se nemuseli hecovat, chtěli jsme bednu, to je jasný. No a povedlo se to urvat. Čtvrtému páru jsme dali nakonec solidních 18 minut a k druhé dvojici jsme se přiblížili na rozdíl deseti. Tohle mi někdo říct před startem, tak se mu hodně vysměju. Pak už jsem jen dostal od PČR pokutu, za toho nasranýho Pražáka a jeho blbý parkování. Jenže ten zůstal dávno někde v prvních kopcích. Teď u auta byl totálně vycuclej, ale neskutečně šťastnej Pagáček. Šťastnej hlavně proto, že to celý nezabalil, že ho Michal v krizi táhnul dál, že tu hlavu otočil, že poznal nový „psychický dno" a překonal ho a obecně za to, že to celý bez újmy přežil."

Výsledky: http://www.horskavyzva.cz/vysledky


Autoři: Martin Pagáč, Tereza Komendová; Foto: Karolína Tillová