foto1
foto1
foto1
foto1
foto1
Vítejte na stránkách Musher klubu JCC

Rockpoint Horská výzva Jeseníky, trasa LONG: Když je hlava nahoře, pak ani nejvyšší vrchol není výš

 

Pokud jsem se na něco doopravdy těšil, pak to byla tato zastávka celého seriálu ultratrailových závodů Rockpoint Horská výzva. Jeseníky slibovaly náročnou trať, nepříznivé počasí a jedno z nejvyšších převýšení (2700 m). Takže vše, co mělo prověřit naši připravenost. No, a my připraveni byli.

 

hv jeseniky 1 COLLAGE

V pátek po práci šup do auta, nabírám Anču, Poppy a už to valíme po hradecké dálnici směr Červenohorské sedlo. Vyčerpávající a dlouhá cesta sice byla nic moc, ale já se cítil tak, jako celý týden - výborně. Naběháno jsem měl dost, po šílené zkušenosti ze Šumavy jsem nepodcenil přípravu ani co se jídla a pití týče, takže můj celý týden směřoval k jednomu jasnému cíli: k páteční půlnoci.

Cesta utekla, já se za vydatného deště pozdravil s Michalem, který mi vyzvedl startovací balíček a s Ančou jsme odjeli do penzionu, kde jsme se ubytovali. To, že jsem hlavou hodně na hoře, se potvrdilo už jen tím, že jsem před startem bez problému dal ještě hodinového šlofíka, kterého jsem tolik potřeboval. Probudil jsem se a cítil se „životaplně“ a „rošťácky“. Tak nějak jsem při oblékání se do závodního a mazání nohou vazelínou tušil, že dneska to půjde.

 

 

Minuta do startu! Zdravíme se s kluky z Eleven Run teamu, kteří si běhají svoji ligu a jako ostřílení harcovníci startujeme spolu s nimi z první řady. Trasa nás hnedka od začátku nešetří a my nabíráme první výškové metry. Po hodince sFoto: Patrik Pátektoupáme na Praděd, kde označujeme kontrolu, a pak mažeme zpátky po té samé trase. Super na tom je, že si můžeme udělat přehled o běžcích před námi. Ok, Eleveni, 3 dogtrekaři a pak my? Takže držíme druhej flek hned od začátku? Super! Po pár km předbíháme slečnu se psem, která evidentně přepálila své tempo a začala se trápit už na 15. km.  Ach ta přemotivovanost! Třeba hlavu držet klidnou, děvče! Dobíhá nás dvojice. Místní kluci z Olomóca, kteří si to šli zkusit. Bohužel si Michal na 25. km podvrtne kotník, který mu oteče. Chvíli to vypadá dost marně, ale naštěstí se hecnul a letíme dál. S kluky prokecáme bezmála 2 hodiny společného běhu, takže když se na 33. km po občerstvení odpojujeme a do kopce nasazujeme s Michalem vražedné tempo, tak nám jen pokynou a mizíme jim ve tmě.

Dlouhé stoupání z Kout nad Desnou má 6 kilometrů. No, příjemné to není, ale stejně máme v hlavě většího strašáka - prudký výšlap na Šerák. Vycházel jsem už pár kopců, ale co nás čekalo po rozednění na 52. km, to teda bylo horší než cesta do Mordoru. Krpál, co krpál, to byla svíce prorostlá kořeny, kluzkými kameny, náročných vysokých schodů, na kterých tekla vysílená stehna. Bez hůlek bych tam chcípal ještě teď. Hlavu nahoře mi držela obligátní věta: „Vždyť to bolí všechny stejně“. Bohudík jsme i tento hnus pokořili a mazali jsme do cíle. V klidu jsme si pohlídali seběh, nafotili panoramata a v čase 7:54 hod. jsme proťali jako druzí v kategorii a třetí celkově cílovou pásku královské distance Long. Byl to skvělej pocit. Vlastně celá noc byla jeden skvělej pocit. Přesto

že od začátku jsme měli sychravé horské počasí, kdy krápalo, pršelo a byla mlha, která by se dala krájet, tak přesvědčení, že to vysmrkneme jako nic, nám dodávalo jistotu do dalších kroků. Po rozbřesku jsme začali i vtipkovat, smát se a řehtat snad všemu. Zkrátka jsme měli pocit, jakoby jsme snad ani nezávodili a jen si šli užít 64 km dlouhý výběh po Jeseníkách. 

Výsledky: http://www.horskavyzva.cz/vysledky

Autor: Martin Pagáč

 Foto:Patrik Pátek

Foto v koláži: Karolína Tillová