Canicross modes

Nelze si nevšimnout některých změn, které na sobě nebo na svém okolí můžete pozorovat během canicrossového závodu. Mluvím o změnách, které se výrazně odrážejí na výkonu samotného závodníka. Je až k nevíře, jak moc Váš výkon ovlivní prostředí, situace, počasí a další faktory. Pro odlehčení jsem všechny tyto canicrossové „módy“ rozdělil do několika bodů.

Start mode: Každý, kdo již alespoň jednou stál na startu canicrossového závodu, mi dá za pravdu. Nikdy a nikde nepoběžíte tak rychle jako na startovní rovince, která je obklopená přihlížejícími diváky, řvoucími psy a dalšími čumily. Tato rychlost opadne za první zatáčkou, kdy sebou téměř seknete a dostáváte se do módu č.2

Hidden mode: Jak již název napovídá, nikdo vás nevidí. Proto není žádná ostuda si v klidu dáchnout a nechat pro změnu makat psa. V klidu si za běhu prohlížíte okolí závodní dráhy, závodníky, kteří nedodržují hidden mode a předbíhají Vás a začínáte si pokládat otázku, proč to vlastně všechno děláte. Než si stihnete odpovědět, tak se v zatáčce blýskne objektiv fotografa a to už přecházíte do módu č.3.

In photograf range mode: Takzvaně na dostřel fotografa. Protože chcete vypadat na fotkách opravdu dobře a sportovně a Vaše nadupané album "canicross" na facebooku je plné hezkých fotek, tak opět přecházíte do maximálního výkonu. Byla by škoda nerozšířit album o další super fotky. Ovšem jakmile proběhnete kolem fotografa, tak Váš charismatický úsměv opadne stejně jako závodní nasazení a vracíte se do módu č.2.

Up the hill mode: V tomto módu bez výrazné pomoci psa nemáte šanci zamaskovat, že to už nedáte... Každý fotograf a kameraman, který natáčí a fotí v tomto úseku, je zbabělec hledající senzace tím nejodpornějším způsobem.

Down the hill mode: Karta se obrací. Čím lehčí pes, tím větší šance, že tento mód přežijete ve zdraví. Závodníci s velkými psy sbíhají na divokou kartu a doufají, že je v nejhorším případě dole sebere někdo z organizátorského týmu.

Finish line mode: Jde o naprosto stejný mód jako č.1 jen v opačném pořadí. Jakmile se vyvalíte z poslední zatáčky do finální rovinky, tak nasadíte smrtelné tempo, které velmi rychle a znatelně slábne. Po protnutí pomyslné cílové stuhy občas přestáváte slyšet, vidět a vnímat své okolí.

After match awakening: Přichází pouze po bodu 6. Hned, co se opět vrátí všechny smysly a opět začnete vnímat, vyvstane otázka, proč to vůbec dělám? Tuto otázku však bez milosti smete vlna endorfinu, která ve Vás vymaže všechny pochybnosti a Vy směle zjišťujete datum dalšího závodu. Tím se opět dostáváme k bodu č.1.

Z článku je jasné, že canicross je opravdová droga a prvním startem se dostanete do nikdy nekončícího koloběhu bolesti, stresu a euforie. Pokud Vás tento článek neodradil, tak se těším na brzké setkání při další příležitosti skupinové sebedestrukce jménem Canicross...

Autor článku: Jan Hladký

Tento článek je majetkem Musher klubu JCC, z.s. V případě, že ho chcete dále prezentovat a šířit, tak prosím uvádějte autora článku a také odkaz na náš web. Děkujeme!