foto1
foto1
foto1
foto1
foto1
Vítejte na stránkách Musher klubu JCC

Výprava MK JCC na MS 2018 v Polsku

 big 281

Blíží se mistrovství světa ICF v nedalekém Polsku a pro náš mladý klub je to velká chvíle. Od našeho vzniku je to poprvé, co posíláme své závodníky do české reprezentace na MS. Pro ostatní již zaběhnuté musher kluby je to každoroční záležitost a málokdo si vzpomene, kdy to bylo poprvé. Protože si velmi ceníme práce našich členů, tak Vám v následujících řádcích představíme hned dva z nich, kteří se právě na toto mistrovství světa vydávají. Prvním je Pavel Pischek, náš jezdec BKJ s fenkou ESP Mací a druhým Zdeněk Straka, který pojede SC1 se svým psem ESP Montym.

 

 

Ahoj kluci, mohli byste se krátce představit? Myslím, že Vás mnoho lidí ještě vůbec nezná.


Zdeněk: Ahoj, jmenuji se Zdeněk Straka, je mi necelých 30 let, pocházím z jihu Moravy a nesnáším alkohol!

Pavel: Ahoj, jmenuji se Pavel Pischek, do klubu jsem přišel zhruba před dvěma lety. Miluji přírodu, hory, psy a samozřejmě přítelkyni Simču. Takže logicky jsem nejšťastnější, když jsme všichni pohromadě v horách.

 

Jak jste se dostali k bikejöringu, canicrossu a scooteringu? Proč zrovna kolo a koloběžka se psem?


Zdeněk: Ke koloběžce se psem jsem se dostal přes závody. Hledal jsem k sobě aktivního psa - dostalo se ke mně esp (evropský saňový pes, pozn. autora). Po návštěvě prvních závodů mě hodně zaujaly podivné stroje s velkými koly a stupátkem. Na zkoušku jsem si jednu pořídil - chytlo mě to. Po zapřažení psa mě to chytlo ještě víc!

 

Pavle, vím, že jezdíš s fenkou evropského saňového psa Mací. Jaký je to přerod skočit z běhu bez psa po horách rovnou do zápřahu na kolo?


Ke canicrossu jsem se dostal tak nějak přirozeně. Měl jsem rád psy, běh a měl jsem lidi kolem sebe, kteří mi řekli, ať si to zkusím, že je to úplně o něčem jiném. No a měli pravdu. Začal jsem tak, že jsme se se Simčou střídali o jejího bígla Baddyho, pak si nás jako novou rodinu našel anglický pointer Gasík, který měl tahání už naučené a canicross přešel na úplně jiné rychlosti. Po roce dohadování se, kdo bude závodit s Gasíkem, se do naší rodinky přidala ESP Macík, pro kterou jsem si dojel k Suchým. Macík je fenka na takové úrovni, že jsem se začal občas i umisťovat, ale taky ukázala, že běh s ní už občas bolí. Macík ovšem není nijak silná fenka, její přednost je v rychlosti, a protože já kolo vždy miloval, zkusili jsme bikejöring.
Skok z běhu bez psa po horách na jízdu na kole se psem je jako skok z velkého útesu. Závod netrvá několik hodin, jak jsem byl zvyklý, ale třeba jen pár minut. Naštěstí jsem od mala na kole také hodně jezdil, a tak tato změna nebyl velký problém.

 

Zdendo, ty ses ke klubu přidal teprve letos a hned frčíš na MS. Jak ses k mushingu vůbec dostal?


Ono to celkem navazuje na předchozí otázku. Primárně jsem chtěl aktivního psa, který se mnou něco vydrží u kola při jízdách po lese. Začal jsem projíždět stránky s plemeny psů, až na mě vyskočil nějaký podivný ohař.
Začal jsem se o toto plemeno trochu zajímat a dozvěděl se, že s tímto plemenem i pár bláznů závodí. Když člověk uvidí, jak to ta psiska baví, není cesty zpět.

 

Otázka pro oba, trénujete sebe i psa? Kdy jste s tréninkem začali? Můžete nám nějak přiblížit svůj trénink?


Zdeněk: Ano, trénuju sebe i psa a na svůj trénink kladu větší důraz. Snažím se trénovat každý den - některé dny to ovšem spíš připomíná výletnickou jízdu - říká se tomu, tuším, aktivní regenerace. Jinak jedu podle principů tréninku cyklisty.
Trénink psa bych ani nenazýval tréninkem. Nemá to moc žádný řád. Řídím se chováním psa. Když vidím, že je plný elánu, zapřahám a v zápřahu se také řídím jím. Když vidím, že už jde malinko ztěžka, dám pauzu, popřípadě ukončím "trénink". V zimě běhá dlouhé trasy na volno u koloběžky, v létě hodně plave. Nikdy žádná velká alchymie. Zábava je na prvním místě - jinak by se mi na to nejspíš vyprdl a nemělo to takovou "šťávu".

Pavel:Trénuji sebe i psa. Sebe už asi 8 let, psy od doby, co je máme, nicméně tak před půl rokem jsem začal spolupracovat s trenéry. Takže mám trenéra jak pro sebe, tak pro psa a oba pracují naprosto výborně a myslím, že je to znát.

 

Cítíte trému? Jaký to je pocit připravovat se na takový závod, jako je MS?


Zdeněk: Prvně jsem to bral celkem zodpovědně. Když se však zrušila kvalifikace a bylo sděleno, že jedou všichni, dost mě to demotivovalo - je to tedy závod jako každý jiný, pouze s tím rozdílem, že bude možnost se porovnat s větším množstvím závodníků a stoupnout si na start vedle pár špičkových musherů.

Pavel:Bude to mé první MS, takže lehká nervozita možná je, ale je to jen taková ta neutěšenost. Nemůžu se dočkat.

 

Děkuji za Váš čas a přeji Vám hodně štěstí do závodu. Věřím, že klubu ostudu rozhodně neuděláte…