foto1
foto1
foto1
foto1
foto1
Vítejte na stránkách Musher klubu JCC

Rozhovor s Honzou Burianem ml.

Na úvod bych rád malé zamyšlení. Canicross se v poslední době stává velmi populárním sportem a začíná běhat čím dál více lidí. Buďto jsou to absolutní začátečníci nebo běžci, kteří ke své vášni přidali i svého psa.

Začíná běhat i mnoho mladých juniorů, ale jejich aktivita končí návštěvami tréninků. Na závody vyrážejí jen sporadicky. Jejich zápal bývá silný pouze na počátku a postupem času vyhasíná. Ačkoliv je podpora v našem týmu veliká a máme pochopení pro to, že ne každý je mobilní a má na to cestovat přes půl republiky kvůli 15 minutám běhu, tak naše nabídky s odvozem, pomocí nebo jinou podporou se nesetkávají s kladnou odezvou.

To vše mě vedlo k pár otázkám na našeho asi nejúspěšnějšího juniora současného canicrossu.

 

Jméno:

Jan Burian ml.

Jméno, rasa a věk psa:

Ola, anglický pointer, 5 let

Mohl by ses  nám ve zkratce představit? (Stačí pár vět o sobě, kolik je ti  let, co studuješ atp.)

Je mi 16 let. Studuji na gymnáziu v Blovicích, které se nachází přibližně 25 km jižně od Plzně. Mezi mé koníčky patří canicross, běh a běh na lyžích.

Když se řekne canicross junioři, tak nejen mě napadne jako první tvé jméno. Jak dlouho se tomuto sportu vůbec věnuješ?

Canicrossu se věnuju od 4 let, přibližně od roku 2003. K tomuto sportu mě přivedli rodiče.

Jaké jsou tvé největší dosavadní úspěchy na poli canicrossu?

Mezi své největší úspěchy řadím 1. místo na závodě Trophée des Montagnes v kategorii juniorů, dále pak 5. místo na ME ECF ve stejné kategorii. A nakonec jsem se dvakrát stal juniorským mistrem republiky.

Jak často se svým psem trénuješ? Máš své vlastní názory a metody na trénink nebo tě někdo „koučuje“?

Se svým psem trénuji 2x až 3x týdně, ve zbytku týdne pak běhám hlavně sám. Na konci minulé sezony mě začal trénovat Honza Bielik, tak doufám, že se to projeví na mých výsledcích v nadcházející sezóně.

Máš nějakou vtipnou vzpomínku na canicrossový závod, která se ti  nesmazatelně vryla do paměti?

Na závod ME ECF v roce 2005 ve Švýcarsku jsem měl půjčeného irského setra Dicka. Úspěšně jsme odstartovali, avšak Dick byl na mě v té době tak silný, že asi po 20 metrech jsem za ním jel po břichu. Vydrželo mi to asi 100 metrů, kde jsem závod vzdal. Myslím si, že na to nikdy nezapomenu a doufám, že už se mi to nestane, nebyl to zas tak úplně příjemný zážitek.

S jakým psem běháš? Běhal jsi někdy s jiným (pokud ano, jaký to byl rozdíl)?

Běhám s anglickým pointrem Olou, někdy však také s viszlou Mikešem. Jiného psa jsem si vyzkoušel na závodě Okolohradce. Změna to byla veliká, běžel jsem totiž s šumavským závodním psem (NKO/ČHP=Šumavský závodní pes pozn. autora) Emanem od Michala Ženíška. Zrychlil jsem přibližně o 15 až 20 vteřin na kilometr. A ani jsem nejel po břiše.

Co bys vzkázal všem začínajícím juniorům, kteří stále váhají se svou první účastí na závodu?

Nebojte se a jděte do toho!

CC kariéra v kategorii mužů je celá před tebou, již dnes vidíme, že  máš velmi dobře našlápnuto, máš nějaké cíle s přestupem to této kategorie, která je bezesporu nabouchaná velkými jmény?

Určitě bych si chtěl udržet stejné nebo ještě lepší výsledky jako v juniorech, i když si uvědomuji, že to bude velice těžké, protože špička je čím dál tím víc širší.

 Auto článku: Jan Hladký

Tento článek je majetkem Musher klubu JCC, z.s. V případě, že ho chcete dále prezentovat a šířit, tak prosím uvádějte autora článku a také odkaz na náš web. Děkujeme!