foto1
foto1
foto1
foto1
foto1
Vítejte na stránkách Musher klubu JCC

Přehřívání a chlazení psího sprintera

Často propírané a mnohokrát interpretované téma. Jak správně chladit svého psa, popřípadě jak předejít jeho přehřívání během závodu. Nechci formou tohoto článku nabízet zaručený návod na to "Jak chladit svého psa". Jsem si vědom své částečné nekompetence v tomto ohledu, a proto nabídnu přehled názorů a praktických řešení nejen od veterinářů, ale i od české mushingové špičky. Jak se vůbec pozná přehrátí? Co může způsobit? Jak se mu dá předejít? Nejprve suchý výpis faktů:

Příznaky přehrátí

  • Zrychlený dech
  • Větší slinivost a lepkavost slin
  • Celková apatie
  • Zvracení
  • Ve vážném případě ztráta vědomí, upadání na bok
  • Výrazné výkyvy v chování

"Kritickou a život ohrožující teplotou je 41 stupňů Celsia. Psi v musherském sportu se přes tuto hranici často dostávají." Rob Downey

Aspekty zvyšující sklon k přehřívání během výkonu

  • Plemeno psa (délka čumáku, velikost psa, typ srsti, původní plemenné určení)
  • Hárající nebo březí fena (oslabený organismus)
  • Nadváha (větší hmotnost ► větší práce svalů ► více tepla)
  • Věk psa (velmi mladý pes není adaptovaný, velmi starý pes ztrácí schopnost se rychle a efektivně chladit)
  • Nízká nebo žádná adaptace organismu (zejména při přechodu ze zimní na letní sezónu)
  • Nemocní psi (oslabený organismus)
  • Nevhodný rozvrh krmných dávek (nadbytečné zahřívání vlivem trávení nadbytku těžko stravitelné potravy)
  • Předchozí přehřátí (nedostatečná regenerace z předchozího přehřátí, byť pouze lehkého)
  • Nedostatečná hydratace (málo tekutin ► pomalejší odvod tepla ► přehřívání) 

"Nárůst teploty v těle běžícího psa může být až desetinásobně rychlejší, než je nárůst teploty na nejteplejší poušti světa." Rob Downey

Následky pravidelného přehřívání v době březosti

  • Snížení plodnosti u budoucích potomků
  • Snížení počtu štěňat ve vrhu
  • Snížení porodní hmotnosti štěňat
  • Minimální teplotní tolerance a schopnost tepelné adaptace u narozených štěňat

Jak funguje chladicí systém psa?

Psi se nepotí a nedisponují tak rozsáhlým systémem potních žláz po celém těle jako člověk. Naopak jejich systém ochlazování je postavený na reflexivním roztažení povrchových kapilár, které transportují teplo na povrch těla. Zde je teplo "předáno" dál prouděním vzduchu. Pes využívá přirozené proudění vzduchu a nízkou teplotu ovzduší. Proto při vysokých teplotách (pozn. pro psa je vysoká teplota už od 15 stupňů Celsia) dojde k přehřátí daleko rychleji než obvykle. Teplota není jedinou nástrahou, stejně tak je důležitá vlhkost vzduchu. Dalším efektivním nástrojem je samotná tlama a schopnost produkovat velké množství slin. Zrychlené dýchání a slinění dokáže odvádět velké množství tepla. Opět hraje roli velikost tlamy psa a jeho schopnost využívat ji pro efektivní odvod tepla. V tomto ohledu jsou značně znevýhodněna brachycefalická plemena (buldoček, mops atp.).

Pitný režim

Voda je pro psa stejně důležitá jako pro člověka. Vzhledem ke slinění ji v poměru ke své hmotnosti a velikosti používá zhruba stejné množství jako člověk při pocení. Z tohoto důvodu je velmi důležité psy správně a s předstihem zavodňovat. Pozor na příměs většího množství elektrolytů, které u člověka mají schopnost vodu vázat a efektivně hydratovat organismus. U psa mohou elektrolyty přivodit průjem a s ním akutní dehydrataci. Ve velkém množství způsobují i únavu organismu.

Tepelná adaptace

Pokud jste se domnívali, že vyhýbáním se vysokým teplotám při tréninku svého psa chráníte, tak jste vedle. Tedy pouze pokud máte v úmyslu startovat i na závodech, kde se předpokládá teplota vyšší, než je průměrná teplota při Vašich trénincích. Touto ochranou před vyšší teplotou berete psu možnost přirozené adaptace. Zkušenější závodníci tento způsob formou opakované expozice vyšší teplotě znají a často využívají. Tepelná adaptace je proces pomalý a postupný, a proto nelze se psem vyrazit po zimě hned v největším horku v pravé poledne. Vše je třeba dobře plánovat, snížit zátěž, zvýšit teplotu, byť jen o pár stupňů. Běžci obvykle adaptují tělo 4-6 týdnů, aby si byli zcela jisti, že si tělo na vyšší teplotu zvyklo. Není od věci vést si tréninkový deník a zapisovat si jednotlivé teploty při tréninku spolu s mnoha dalšími důležitými informacemi. Tyto zápisy Vám pomohou předejít chybám v podobě velkých teplotních skoků.

Tepelná adaptace v bodech:

  • Adaptace na zátěž ve vyšší teplotě se vytváří nezávisle na adaptaci na zátěž fyzickou. V podstatě je důležité vědět, co trénuji. Když zvykám na teplo, nemohu rozvíjet sílu nebo jiné fyzické aspekty a naopak.
  • Má-li se vytvořit dobrá adaptace na určitou zátěž v horku, musí se v konečné fázi procesu adaptovat v podmínkách, na které má být organismus připraven.
  • Teplota se v první polovině procesu (2-3 týdny) zvyšuje postupně s nízkou fyzickou zátěží, v té druhé polovině se již pravidelně dávkuje cílová teplota a zvyšuje se fyzická zátěž.
  • Adaptace na teplo klesá se stářím rychleji než fyzická kondice.
  • Nadváha výrazně limituje schopnost adaptace na teplo.

"Některé mezinárodní závody přímo zakazují máčení psů vodou a označují to za týrání." 


Střet názorů: veterináři vs. musherská praxe

Dle dostupných rad veterinářů by se psi neměli chladit tzv. šokovým způsobem. Okamžité působení studené vody smrští kapiláry na povrchu těla, které tak dále nemohou efektivně odvádět teplo. Všem těmto skutečnostem navzdory můžeme na musherských závodech vidět zkušené borce, jak své psy na startu namáčejí vodou nejen ve všech slabinách, ale také v hustší srsti i na větších svalových skupinách. Psi startují zmáčení a do cíle se vracejí často již úplně suší. Někteří své psy na startu doslova podchladí. Nedělají to, protože by nevěděli, jak funguje psí chladicí systém. Dělají to, protože se to osvědčilo. Na základě zkušeností a sledování svých psů již dokážou celkem přesně odhadnout, který pes má větší sklony k přehřívání a jeho přípravu tomu přizpůsobit.

Názory se různí napříč startovním polem a záleží, kdo je více ovlivněný názorem té či oné strany.



Názor autora:

Veterinární praxe vychází z obecného průměru a centralizuje jednotlivá plemena do jedné skupiny. Na základě toho pak vydává doporučení a vyvozuje závěry. "Pes se nesmí polévat vodou, protože se pak přehřeje". Už se bohužel nedozvíme, za jakých okolností je to nevhodné a kdy je to naopak žádoucí. V praxi to vypadá tak, že psi s větším sklonem k přehřívání vyžadují zchlazení již před výkonem. Tím se výrazně sníží tělesná teplota, která pak během závodu nestoupne tak vysoko, jako kdyby pes startoval neochlazený. Je nutné brát v potaz, že závodní psi jsou dobře adaptováni ke zvládnutí vysokých teplot a jejich zdraví musí být na špičkové úrovni. To, co zvládne závodní pes v tréninku, může být život ohrožující pro Alíka, co hlídá doma za plotem.

Stejně tak není rozumné psa chladit prudce ledovou vodou. I teplota vody hraje podstatnou roli. Naopak správně namočený pes může odvádět teplo efektivněji díky mokré srsti. Vzpomeňte si na ten pocit, když běžíte s mokrými vlasy. :-)

Závěrem pár řádků od našich elitních závodníků:

"Správně načasované chlazení psa může zásadně ovlivnit jeho výkon.
Vede se na chlazení mnoho diskuzí a různých teorií. I přes to, že to možná popírá fyziologické zásady, tak mám za svou dvacetiletou kariéru vyzkoušeno, že to je vlastně alfa a omega kvalitního výsledku. Osobně si myslím, že to je možná důležitější než napojení psa. Bavíme se tedy o sprintu do cca 6 km. Se psy trénuji vlastně celoročně, jen intenzita a objem se mění. Ale i ve 30 stupních odjedu 7 km trénink. Velkou výhodou je to, že trasy mám okolo řeky. A tím pádem mohu dobře chlazení dávkovat.
Občas se mi stává, že na podzim, když je okolo nuly a nebo ráno těsně pod a já dojedu do cíle a hodím psům míček do vody, oni uřícení zmizí pod hladinou, tak se kolemjdoucí diví, že nezkolabují a nebo jim nepraskne srdce. Ale zkušenost hovoří jasně. Chlazení je nutné i při teplotách kolem 0, a to i na závodech on-snow. A neděláme to jen my tady v ČR. Například při ME v Norsku, když se blížila teplota k nule, polévalo své psy 75% závodníků.
A co nejvíce ovlivňuje přehřátí? Mám momentálně  6 psů v tréninku a každý na teplo reaguje jinak. Někteří zvolní v tahu, což nechceme. Jiní běží až do cíle, kde nastane "kolaps". A tomu je nutné předejít.
Nejhorší je náhlé oteplení. Takové to, že trénujete v -5 a najednou je +1, ale stejné je to ve +27 a skok na +33. Na toto je nutné dávat obzvláště pozor! Spojené je to hlavně se vzdušnou vlhkostí. Suchý čerstvý vzduch je nejlepší, čím vlhčí a "těžší" vzduch, tím horší.
Rada závěrem - chlaďte své psy. Nic tím rozhodně nezkazíte, zatím mi žádný nezmrznul. :)"

Michal Ženíšek (více o Michalovi zde)

 "K tréninku i jejich výkonu přistupuji hodně selským rozumem. Osobně "cílenému" chlazení věnuji minimální pozornost, ale o to větší úsilí věnuji jejich přirozené adaptaci na teplo při zátěži. A jak to vypadá? Nevyhýbám se tréninkům v teplejších dnech, pouze měním intenzitu zátěže. Čím vyšší teplota, tím pomalejší trénink.

Například v přípravě na letní TDM (pozn. autora TDM = Trophée des Montagnes, náročný etapový závod ve Francouzkých Alpách) jsem záměrně trénovala v poledne, trasu plánovala od potoka k potoku, kde se psi "přirozeně" chladili. S chladnými podzimními dny pak přibývá rychlejších tréninků (SC, BKJ). V zimním období nechávám psy před, během i po tréninku vyválet ve sněhu, popř. mokré, studené trávě nebo louži/bahně. Oni si sami najdou pro ně vhodné místo. ;-) Takové to "cílené" chlazení v podobě polévání a totálního máčení praktikuji jen na závodech. Absolvujeme-li delší závod (víc jak 7 km), tak jim i na trati dopřeju "chladicí pauzu" stejně jako v tréninku.
Musím třikrát zaťukat, že až na jednu situaci, kdy jsem "uvařila" Rú, neboť jsem neodhadla přechod z nedělního SKJ tréninku v mínusové teplotě na sněhu na pondělní rychlý SC trénink v teplotě kolem 15'C, tak nemám negativní zkušenost s přehřátím svých psů.
Obezřetnost je v tomto případě určitě na prvním místě a zdraví, stejně jako lidi, mají psi jen jedno!"

Václavka Kuříková (více o Václavce zde)

"V naší smečce máme šest evropských saňových psů. I přes stejný systém tréninku a celkové podmínky života pozorujeme u jednotlivých jedinců rozdíly ve schopnosti snášet teplo. Jedno ale mají společné, a to je schopnost jít ve výkonu na hranici svých možností, které může být až sebedestruktivní, a nemožnost je naučit pracovat ,,rozumně“. Naším úkolem je udržet psy v komfortu a zdraví. V praxi psy téměř před každým tréninkem i závodem namáčíme a ochlazujeme, v závislosti na okolní teplotě. V ideálním případě využíváme přírodního vodního toku nebo koupaliště, kam si velmi rádi jdou sami zaplavat a jsou ochotní si do něj sami vlézt přibližně do teploty vzduchu 5°C, ovšem občas se stane, že se do našich horských řek jdou sami ochladit i za sněhu. Pokud ta možnost není, psy namáčíme my za pomocí ručníků a barelů s vodou. Jsou psi, kterým stačí polití a psi, které musíme až doslova ,,podchladit“. Rozdíl mezi stavem psa po doběhu s namočením a bez něj je natolik markantní, že nepochybuji o správnosti, i když samozřejmě veškeré fyziologické poučky o negativech známe. V ideálním případě nám pes dobíhá závod ještě s vlhkou srstí. Někdy je nutné psy chladit i při zimních závodech na sněhu v mínusových teplotách, a to zejména tehdy, když dojde k prudkému oteplení a psi nemají možnost se na něj adaptovat. Musím říct, že jsem se za svoji desetiletou kariéru v mushingu nesetkala se zdravotním problémem souvisejícím s chlazením psa. Naopak psů s přehřátím jsem několik ošetřit musela."

Veronika Navrátilová (více o Veronice zde)

 Autor článku: Jan Hladký

 Tento článek je majetkem Musher klubu JCC, z.s. V případě, že ho chcete dále prezentovat a šířit, tak prosím uvádějte autora článku a také odkaz na náš web. Děkujeme!