Vítejte na stránkách Musher klubu JCC
Můj pes sice tahá, ale já nejsem dobrý běžec a byl bych za největší bábovku.
Největší bábovka je každý, kdo se zastaví před tímto důvodem a zůstane sedět doma. Už tím, že přijdeš na trénink, jsi zasadil smrtící úder všem sportovcům teoretikům, protože nejtěžší na běhu je o něm jenom mluvit...
Můj pes se nesnese s ostatními psy.
Jeden ze základních prvků, který trénujeme, je, že učíme psy zvykat si na dráze při tahu na ostatní psy a nikterak je neřešit. Častá fráze majitelů: „To jste ještě ale neviděl toho mého Rexe!". Nefunguje a je to jen výmluva pro to s tím nic nedělat. Dejte psovi pro práci takovou hodnotu, aby neměl čas ani chuť dělat nic jiného a Vaše problémy zmizí...
Můj pes netahá.
Naučíme, a to velmi rychle! :-)
Tahání rovně, na povel, plynulé bez vytáček je chování, které se dá hezky vybudovat již během několika tréninků. Existuje tolik postupů, kolik je trenérů, ale my používáme jen postupy těch nejlepších. :-)
Běhám nerada a blbě u toho vypadám.
Nikdy nedokážu odpovědět, proč vlastně běhám, ale nejprve jsem také neměl běh rád. Až zažijete ten pocit, kdy Vás pes doslova protáhne celou tratí v neuvěřitelném čase, tak rychle začnete běh milovat. Budete se zdokonalovat už jen proto, že to nechcete svému psovi kazit. Až Vás někdo při tréninku zastaví a zeptá se, proč to vlastně děláte, tak zjistíte, že to nejde nemít rád...
A že u toho blbě vypadám? Viděli jste někdy fotky vrcholových atletů na dráze? Který z nich vypadá dobře?? Dobře vypadají jen vyretušovaní svalnatí „běžci" v reklamách na nové boty.
Pes je u CC jako smyslů zbavený.
Všeobecná fáma, která převládá ve dnešní pozitivkou prokousané době, je, že u sportů jako CC nebo i flyball je pes mimo sebe a do dalšího života mu to dá jen samé nežádoucí chování. Ano, dá, ale jen v případě, že trénujete nesprávně. Drive, který je pro CC velmi důležitý, musí být i zde pod kontrolou a jednoznačně spojený s tímto sportem. Správný závodní pes Vám na startu nevyřve díru do hlavy, dokáže se soustředit do poslední chvíle, a pak vyrazit na trať bez konfliktů a váhání... Mimo startovní prostor a v okolí dráhy je však bez problémů ovladatelný a není „přetočený". Není to SCI-FI, ale jen správný tréninkový postup!
Běh mě vždycky hrozně bolí a neuběhnu skoro ani jeden km.
Nejsem lékař ani fyzioterapeut, ale vím, že nejčastější spouštěč pocitu vnitřní bolesti u běhu je samotný fakt, že běh prostě nemáte rádi. :-) Pokud chcete běhat a chcete se zlepšovat, tak to bude bolet. Člověk se musí překonat a opustit pomyslnou zónu komfortu. Postupem času naleznete v totálním vyčerpání a bolesti zalíbení. :-)
To, že neuběhnete ani jeden km, neznamená, že to nemáte dělat. Znáte někoho, kdo se narodil a začal běhat maratony jen tak z „plezíru"? Současná společnost měří kvality běžce na základě naběhané vzdálenosti. Tato hloupost bohužel vznikla a nadále žije u stezkových běžců, kteří bez pořádné aplikace nedají ani ránu. Každý naběhnutý kilometr musí zaznamenat a náležitě propagovat ve svém okolí. Osobně pro mě má daleko větší hodnotu člověk, který zaběhne třeba jen dva kilometry v perfektním čase a hlavně kvalitní běžeckou technikou. Běh není o překonávání vzdáleností nebo soupeřů, ale o překonávání vlastních limitů.